Jaké jsou povinnosti zaměstnavatele při vzniku pracovního úrazu zaměstnance?

V souvislosti s pracovním úrazem vyplývá pro zaměstnance i zaměstnavatele celá řada práv a povinností stanovených právními předpisy.

V případě porušení povinností může zaměstnavatel dostat sankci ze strany inspektorátu práce nebo může prohrát soudní spor se zaměstnancem.

Zaměstnanci naopak hrozí, že získá neúplné odškodnění z titulu pracovního úrazu pro plné nebo částečné zproštění se odpovědnosti jeho zaměstnavatelem, dále mu může takové porušení povinností založit případnou povinnost podílet se na škodě vzniklé zaměstnavateli následkem jeho jednání a v neposlední řadě mu ztíží důkazní situaci v soudním řízení. Obecně platí pro každého, aby důsledně uplatňoval svá práva plynoucí mu ze zákona.

V dnešním článku se budeme věnovat speciálně povinnostem zaměstnavatele, které mu v souvislosti s pracovním úrazem zaměstnance vzniknou. Obecně bychom je mohli rozčlenit do třech kategorií, a to povinnosti zaměstnavatele zaznamenat a ohlásit pracovní úraz, dále povinnost zaměstnavatele nahradit újmu zaměstnanci poškozenému pracovním úrazem a dále preventivní povinnosti zaměstnavatele sloužící k předcházení vzniku pracovních úrazů.

Vzhledem k obsáhlosti tématu se v dnešním článku budeme blíže věnovat pouze první kategorii povinností zaměstnavatele, které mu vznikají hned po vzniku samotného pracovního úrazu, a to povinnostem zaměstnavatele zaznamenat a ohlásit pracovní úraz.

• V souvislosti se vznikem úrazu zaměstnance je zapotřebí zdůraznit, že je pouze na zaměstnavateli, zda vzniklý úraz uzná jako pracovní. Ošetřující lékař ani inspektorát práce k tomu nemají potřebné oprávnění. Pokud zaměstnavatel odmítne uznat úraz za pracovní, je tato otázka předmětem soudního rozhodování.

• V případě zahájení procesu uznávání pracovního úrazu zaměstnavatelem je v souladu se zákoníkem práce a příslušným nařízením vlády prvotní povinností zaměstnavatele objasnit příčiny a okolnosti vzniku pracovního úrazu za účasti zaměstnance, pokud to zdravotní stav zaměstnance dovoluje, dále svědků, odborové organizace a zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

• Zaměstnavatel je povinen neprodleně, nejpozději však do 5 pracovních dnů ode dne, kdy se o úrazu dozvěděl, vyhotovit záznam o úrazu, který zašle poškozenému zaměstnanci a, v případě smrtelného pracovního úrazu, jeho rodinným příslušníkům. Výjimkou z této povinnosti je úraz, kterým nebyla způsobena pracovní neschopnost nebo tato neschopnost byla kratší než tři dny. V takovém případě postačí, aby byl tento úraz evidován v knize úrazů, kterou je povinen vést každý zaměstnavatel. Kniha úrazů může mít různou podobu a zaměstnavatel jich může mít hned několik. Vždy je však nutné, aby zde byly zaznamenány všechny potřebné údaje nezbytné pro případné sepsání záznamu o úrazu. Záznam o úrazu má pak sloužit jako doklad o šetření, nikoliv jako výpověď poškozeného. Vyhotovuje se v potřebném počtu vyhotovení, z nichž jedno se zasílá za uplynulý kalendářní měsíc nejpozději do 5. dne následujícího měsíce příslušnému oblastnímu inspektorátu práce nebo obvodnímu báňskému úřadu a další výtisky územně příslušnému útvaru Policie České republiky, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že byl v souvislosti s pracovním úrazem spáchán trestný čin, a příslušné zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn. Pro smrtelný pracovní úraz, kterým se pro statistické účely rozumí takové poškození zdraví, na jehož následky úrazem postižený zaměstnanec nejpozději do jednoho roku zemřel, platí samostatná úprava.

• Zaměstnavatel je dále povinen pracovní úraz bez zbytečného odkladu ohlásit stanoveným orgánům a institucím, zejména územně příslušnému útvaru Policie České republiky, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že v souvislosti s pracovním úrazem byl spáchán trestný čin, odborové organizaci, zástupci pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, příslušnému oblastnímu inspektorátu práce, a u smrtelného pracovního úrazu také zdravotní pojišťovně, u které byl pracovním úrazem postižený zaměstnanec pojištěn, a dalším.

 Vypracovala dne 9.1.2024 JUDr. Petra Kubínová